IRON MAIDEN - A Matter Of Life And Death

2006 EMI

IRON MAIDEN jsou znovu na vrcholu!

Po několikerém poslechu nového alba těchto metalových titánů nemohu říci nic jiného, než že mistři si skutečně toto přízvisko oprávněně zaslouží. Nežijí z minulé slávy a dokáží nabídnout svou hudbu i generacím, které nevyrůstaly na jejich hudbě v osmdesátých letech a nemají je zafixovány jako hrdiny svého vlasatého mládí.

Album "A Matter of Life and Death" se vyznačuje propracovanou kompozicí, významným apelem a především poctivou muzikou. "Maideni" se nebáli svou hudbu přizpůsobit modernějšímu střihu, ale nezpronevěřili se svým kořenům a metalovému myšlení a i když kytarová sóla již nejsou nosným prvkem jejich hudby, jejich preciznost a vyznění zůstává stále jedním z charakteristických rysů této kapely.

Podívejme se blíže na hudební stránku celého alba. Můžeme jednoznačně konstatovat, že toto album je jedno z nejlepších, které IRON MAIDEN udělali. Je vyzrálé, a nebudu přehánět, když jej přirovnám k dobově podmíněným úspěšným začátkům kapely a jejich prvním albům jako "Piece of Mind", "Number of the beast" nebo "Powerslave". Také často zmiňovaná podobnost nové desky se sólovými deskami zpěváka Bruce Dickinsona asi není věcí náhody, protože Dickinson se nebál svou hudbu výrazně zmodernizovat a dodat jí další dimenzi a tvář. Něčeho podobného jsme dnes svědky i u IRON MAIDEN. Zapomeňte na jednoduché skladby. Songy jsou většinou vícevrstevnaté, mají více rovin a nedominuje v nich jediná melodie. Nechybí ale ani vybrnkávané úvody, které jsou pak nahrazeny agresivním nástupem, na své si tedy přijdou i příznivci tradičních IRON MAIDEN.

Nedílnou částí tvorby této kapely je i propracovaná textová složka každého alba. Jak již vyplývá z názvu "A matter of life and death", nese se celá deska v poměrně existenciálním duchu, a v dialektickém rozporu života a smrti, míru a války. Válečná fúrie je často zmiňována v písních jako "These Colours Don't Run", kterou však můžeme vnímat i s trochou hrdosti a mírně oslavně. Zcela zjevný význam má, a i názvem jej navozuje "The Longest Day", jež jasně odkazuje na vylodění v Normandii. Avšak i v tomto velice konkrétníma bezbožném momentu rozehrávají svou hru i síly spirituální a religiózní (valkýry čekající na padlé). Krásná protiválečná "Brighter than the thousands suns" naopak akcentuje současné hrozby, možnost jaderné apokalypsy, odpovědnosti lidstva a morální aspekty vývoje pokročilých technologií. Nejde však o nějakou prvoplánovou protiatomovou agitku. Song je "prošpikován" spoustou implicitních náznaků (Trinity, Whatever would Robert have said to his God About he made war with the Sun E equals MC squared, you can relate How we made God with our hands, Cold fusion and fury), jindy naopak zcela explicitně atomovou hrůzou – už samotný název Jasnější než tisíc sluncí jasně poukazuje na záři způsobenou atomovou bombou a také se stal názvem slavné knihy Robeta Jungcka) . U IRON MAIDEN to není poprvé, kdy se pustili na tento trochu tenký led (viz např."Two Minutes to Midnight" odkaz na "The Doomsday Clock" – hodiny, které ukazovaly jak daleko je lidstvo od jaderné apokalypsy), ale tato tématika nepůsobí v jejich podání nijak směšně ani školometsky.

Při vzpomínce na slavnou "Run to the Hills" jsme se dostali k dalším songům z nové desky. Například úvodní a klipem ozdobená "A Different World", jakoby byla z podobného těsta, ale tentokráte je viděna mírně optimističtěji, každý má přece právo na ten svůj odlišný pohled na svět a život (a different way to view the world) a takový svět, který umožňuje lidem aby měli svůj názor je přece správný. Píseň "Out of the shadows" je také věnována lidskému bytí, jeho existenci v čase a vůli k životu, odvaze a nezdolnosti, tento song osobně považuji za jeden z top, v rámci celého alba. Ze zcela jiných stránek je na lidskou existenci nahlíženo v mystičtějším "Pilgimovi", který má zjevné náboženské podtexty, je vystavěn na kontrastu života a smrti, pouti, chaosu, nebe a pekla. A konečně není možné zapomenout na další velmi povedený song, opět doprovozený klipem tedy "Reincarnation of Benjamin Breeg". Ta zkoumá i stinné stránky lidské povahy, vydává se na cestu lidskou psychikou, poznamenanou chorobnými představami, schizofrenními myšlenkami a dalšími patologickými rysy, které mohou být pro jedince fatální, jeho reinkarnací je však možné se jich zbavit a být spasen.

IRON MAIDEN vydali desku skutečně propracovanou, vyváženou jak hudebně tak textově. Stejně tak mohu za velmi povedený považovat její design, i když samotný přebal byl kritizován, a mnozí recenzenti považují za vhodnější přebal k singlu "Reincarnation". IRON MAIDEN dokázali, že i v současnosti mají co říci směřování hudební sféry a nepatří do studnice hitů osmdesátých a devadesátých let. Přejali moderní prvky, přidali na výrazové tvrdosti ale nijak se nezpronevěřili poctivému metalu. Stále dokáží navodit atmosféru zasněných dálek a exotických motivů, stále naprosto špičková jsou kytarová sóla. Za největší klad bych považoval fakt, že songy jsou vnitřně strukturované a mají výrazné motivy, často například i tři v jedné písni.

Rozhodně si nemyslím že by IRON MAIDEN nepřinesli nic nového, naopak jejich nová deska může znít i jako začátek nové éry celé kapely. Pokud tomu tak je, můžeme být jen šťastni a můžeme se těšit na nové album.